Začátky
První prototypy Mustangu byly hotovy v roce 1962. Byly to dvoumístné
otevřené vozy s motorem před zadní nápravou (odpověď na Corvaira) a
krytými světlomety. Iacoccovi se auto líbilo, bylo mu však jasné, že se
takový vůz nebude prodávat ve větších počtech. Navíc většina vedoucích
pracovníků příliš nepřála dalšímu dobrodružství s uváděním nového auta. O
to větší vzrušení však panovalo mezi zaměstnanci. Šéfnávrhář nákladních
vozů Joe Oros spolu s plánovačem výroby Danem Freyem téměř tajně postavili
prototyp odpovídající jejich představám o novém autě podle Iacoccova
receptu. Podařilo se jim využít kompletní pohonnou jednotku včetně náprav
i palubní desky z běžného Falconu, čímž výrazně snížili výrobní náklady.
Když se s prototypem seznámil Lee Iacocca, byl nadšen. Vyvinul maximální
diplomatické úsilí a přes zjevnou nechuť riskovat dokázal přemluvit i
Henryho Forda II., aby se schválením projektu souhlasil. Ten nakonec
vedoucím pracovníkům shromážděným okolo makety nového auta oznámil:
„Pánové, já tu zatracenou věc schválím, abych se vás zbavil, ale … musíte
ji prodat. Jde o vaše krky.“ A tak se zrodil slavný Mustang. Po dlouhých
dohadech nakonec dostal jméno převzaté z dvoumístného prototypu, které
zároveň odkazovalo na označení jedněch z nejlepších stíhacích letounů
závěru druhé světové války. Je zřejmé, že přes všeobecně uznávanou teorii
jsou nakonec pravým otcem auta nikoli geniální Lee Iacocca, ale designér
nákladních aut Oros s plánovačem Freyem. 17. dubna 1964 byl Mustang
představen veřejnosti. Jeho tvůrci se v nejvyšší možné míře nechali poučit
z potíží s předchozími modely, takže v den svého uvedení byly předváděcí
Mustangy u každého z 8 160 fordových amerických dealerů. Zahájení prodeje
rozpoutalo hotové šílenství.
Vozy z
roku ´64 až ´67
I
když se Fordy Mustang vyrábějí dodnes, nejcennějšími jsou exempláře z
první série. Ačkoliv byly v té době nové modely uváděny na trh okolo léta,
Lee Iacocca považoval Mustang za natolik výjimečný výrobek, že kvůli němu
poněkud pozměnil taktiku. A to se mu vyplatilo. Jeho „duševní potomek“
vzbudil na veletrhu úplnou hysterii. Zde vystavené vozy byly na místě
draženy a jejich ceny šplhaly do závratných výšek. Jeden ze šťastných
majitelů dokonce ve svém Mustangu strávil noc, aby si byl jistý, že mu jej
nikdo „nevyfoukne“, než se ověří krytí jeho šeku. Tyto první vozy jsou
dnes odborníky zařazovány do modelového roku 1964 1/2, protože se od vozů
vyrobených v druhé polovině roku 1965 v drobnostech lišily. Na americké
poměry se Mustang vyznačoval relativně kompaktními tvary s jistými
známkami evropského designu. Průzkumy ukázaly, že jeho skutečná prodejní
cena je téměř o tisíc dolarů nižší než zákazníci odhadovali. K tomu jistě
posloužilo využití konvenční techniky z osvědčeného Fordu Falcon. Podvozek
byl vybaven nezávislým zavěšením předních kol na
lichoběžníkových
závěsech s odpružením vinutými pružinami, zatímco zadní tuhá náprava
spočívala na dlouhých podélných listových pérech. V nabídce byla hned od
začátku široká škála řadových šesti- a vidlicových osmiválcových motorů s
rozvody OHV. Základní jednotkou byl poměrně dýchavičný šestiválec 2,8
litru s výkonem okolo 100 koní, druhým šestiválcem byla jednotka o objemu
3,3 litru. Pro motorizaci tohoto robustního automobilu se jako vhodnější
záhy ukázaly osmiválce 4,3 a 4,7 litru. Právě větší z nich se brzy stal
nejpopulárnějším a poskytoval základ pro řadu výkonových variant. V
základní verzi dával okolo 220 koní, továrna však nabízela i výkonnější
provedení Hi-Po (High Power). Nejvýkonnější byla Carollem Shelbym
vyšlechtěná varianta GT350 z roku 1965, která dosahovala hodně přes 300
koní. Malá zajímavost: motorem V8 4,7 l vybavená auta mají na předních
blatnících nenápadné číslo „289“, což je objem „4,7 litru“ vyjádřený v
kubických palcích. V roce 1966 byl nejslabší motor pro nezájem zákazníků
vyřazen z výroby. Ve všech verzích byl výkon na zadní kola přenášen skrze
tří či čtyřstupňovou manuální, nebo třístupňovou automatickou převodovku.
Mustang 289
Zprvu
se Mustang nabízel jako dvoudveřové čtyřmístné kupé s pevnou nebo skládací
střechou. Ale ještě v září roku 1964 byla nabídka karosérií doplněna
sportovně střiženou variantou „fastback“ s charakteristikou míst 2+2, více
skloněným čelním sklem, kotoučovými brzdami vpředu a pozměněnou palubní
deskou. Osmiválcové Mustangy nabízely skvělé dynamické vlastnosti.
Maximální rychlost se pohybovala mezi 145 a 210 km/h a zrychlení z 0 na
100 km/h bylo od 15 do 6 vteřin. Legendární se stala nabídka prvků výbavy
za příplatek. Díky ní si každý mohl svůj Mustang dotvořit podle vlastního
vkusu. Ačkoli jeho základní cena byla 2 368 dolarů, zákazníci si do něj
vždy nechali instalovat příplatkovou výbavu v
průměru
za dalších 1 000 dolarů. Mezi nejvyužívanější položky patřilo tvrdší
naladění podvozku. Během prvního roku se prodalo 418 812 Mustangů a v roce
1966 jich bylo celkově vyrobeno již více než milion. Přitom plánovaná
roční produkce se měla podle původních propočtů pohybovat jen okolo 75 000
vozů. Kvůli takovému zájmu byly pro výrobu Mustangu přestavěny další dva
fordovy závody ve státech California a New Jersey.
Ford Mustang Fastback ´65
Ford
Mustang byl demokrat, hodil se pro každého. Byl stejně tak vhodný pro
mladého uličníka jako pro prezidenta úspěšné společnosti. Kdokoli zkrátka
přijel v Mustangu, nikdy a nikde si neudělal ostudu. V roce 1967 přišla
první modernizace, která kromě obměny motorové nabídky přinesla i změny v
designu. Mustang od této chvíle začal růst do všech směrů a střízlivé
linie elegantního vozu začaly být poněkud bizardními…
Vozy z
roku ´67 až ´73
 Rok
1966 byl pro Mustang vůbec nejúspěšnější. Tehdy nalezl téměř 550 000 kupců
a od zahájení výroby přinesl společnosti Ford Motor Company čistý zisk 1,1
milionu dolarů. Henry Ford II. byl nadšen a Lea Iacoccu jmenoval do funkce
viceprezidenta společnosti. Někdejší dealer aut z Pennsylvanie tak nyní
dohlížel na produkci všech osobních i nákladních vozů Ford, včetně
prestižní divize Lincoln – Mercury. Pro modelový rok 1968 byl Mustang
důkladně přepracován. Největších změn doznala karosérie. Její dosud
střízlivé, elegantní a lehce působící tvary byly zvýrazněny a opticky
zatíženy. Horní okraj jednoduché přední masky byl protažen do tvaru
žraločí tlamy a zadní čelo bylo prolomeno vodorovným prolisem
procházejícím i zadními světly, stále tvořenými trojicemi stejných
svislých segmentů na každé straně. Těmito zásahy vůz povyrostl do všech
směrů. Bylo to paradoxně právě v době, kdy dosud konsternovaná konkurence
dokončovala své variace na téma původní generace Mustangu z roku 1964.
Upravený Mustang sice stále vypadal svébytně a neotřele, ale připravil
živnou půdu pro vznik bizarních kreací typu Grande z roku 1969 s vinylem
potaženou střechou a množstvím chromových cetek. Díky podobným excesům se
postupně začal vzdalovat původní koncepci. V roce 1967 navíc přichází
Chevrolet Camaro a záhy po něm i Pontiac Firebird, oba střižení podle
konceptu původního Mustangu. A zvláště Camaro rychle boduje; triumfálního
prodeje Mustangu sice zatím nedosahuje, ale 200 000 vozů za rok také není
k zahození. Ještě v roce 1967 připravil Carroll Shelby vysokovýkonnou
interpretaci modernizované verze, tentokrát pojmenovanou GT500. Pod její
kapotou se nacházel sedmilitrový osmiválec s výkonem 425 koní, který vozu
uděloval zcela unikátní jízdní vlastnosti.
Ve
slavné scéně filmu „Bullittův případ“ z roku 1968 Steve McQueen stíhá
Dodge Charger v „krotší“ verzi GT500, modelu GT390. Shelby nabízel Mustang
GT500 až do roku 1970, kdo by si navíc nepamatoval Eleonoru z filmu 60
sekund... Ale ani samotná automobilka nezahálela a pracovala na přípravě
svých vlastních superrychlých variant, nejčastěji doplňovaných označením
Boss. V roce 1969 poprvé vyjel Mustang Boss 302. Číslovka opět označovala
objem vidlicového osmiválce v kubických palcích, který měl v tomto případě
objem přibližně 5 litrů. Výhodou velkoobjemových motorů byla možnost
snadno zvýšit výkon z původních 290 až na hranici 350 koní bez zkrácení
životnosti pohonné jednotky. Ještě v tomtéž roce se objevila další poměrně
zajímavá verze označená Mach 1. Šlo o prvního představitele další generace
Mustangu. Byl široký a dlouhý, ale přitom nízký a celkem lehký. 250 koní
jeho základního téměř šestilitrového motoru bylo slušným standardem, ovšem
s příplatkovým sedmilitrovým motorem, vybaveným čtyřnásobným karburátorem
a náporovým sáním Ram Air, šlo o kombinaci beroucí dech. Tato pohonná
jednotka totiž v základním nastavení produkovala 375 koní… Rok nato se
objevil i mohutný Mustang Boss 429, který pod dlouhou kapotou ukrýval
stejný motor. Oproti svému menšímu sourozenci s označením Boss 302
nepůsobil na první pohled tak okázale, ale o to větší divy předváděl na
silnici. Přetížená přední náprava však výrazně limitovala jeho
ovladatelnost a manévrovatelnost. Více či méně důležité změny
zaznamenávaly i levnější verze. Rok 1969 však přesto nebyl pro Mustanga
úspěšný: všech variant se prodalo dohromady jen 191 000, zatímco rok před
tím to bylo přes 300 000. Vozů Mach 1 bylo vyrobeno celkem asi 14 700
kusů, počet vyrobených vozů Boss 302 nedosahoval 2 000 a těžkopádného
Bossu 429 sjelo z výrobní linky jen 500. Inu, čert nikdy nespí. Tím méně,
pokud má
jméno
General Motors… Rok 1971 se nesl ve znamení další dílčí modernizace, která
přinesla řadu technických vylepšení, jako například diferenciál se
zvýšenou svorností, ale Mustang přesto pomalu ztrácel dech. Jeho vzhled
zapadal do škatulky „americké sportovní auto“. Stále byly nabízeny velmi
rychlé varianty Boss a Mach. Během krátké doby však o sobě důrazně dala
vědět ropná krize, která zasadila hlubokou ránu všem výkonným automobilům,
včetně Mustangu. V roce 1973 se světu představila nová generace nazvaná
Mustang II. Byl to vůz solidní, ale celkem nevýrazný, umožnil však legendě
jménem Mustang adaptovat se na nové podmínky a přežít. Ale o tom až v
další, poslední kapitole s podtitulem „Mustang od roku 1973 do dneška“.
Vozy z roku ´73 až
´05
Ford Mustang
II
Ford
Mustang II představený v roce 1973 jako reakce na ropnou krizi se stal
kompaktním vozem bez vážných sportovních ambicí či jiných lákadel. Benzín
se stal drahým a konkurence zpoza obou oceánů sílila. Pod kapotou mohl být
zprvu buď čtyřválec 2,3 l o výkonu 88 koní, nebo šestiválec 2,8 l s
výkonem 103 koní. Záhy konečně přibyl osmiválec, s objemem 5 litrů, ale
výkonem přiškrceným na 136 koní. Všechny verze byly nově vybaveny
posilovačem řízení. Mustang King Cobra z roku 1978 s odnímatelnými
střešními panely vypadal díky sportovním úpravám dobře, ale lépe se na něj
dívalo než se s ním jelo.
Ford Mustang III
Rok
1979 však byl pro dožívající Mustang zlomem, byla totiž představena jeho
zcela nová generace, zprvu označovaná logicky jako Mustang III a postavená
na základu modelů Ford Fairmont a Mercury Zephyr. Jednoduché linie
evropského střihu působily lehce a vyváženě. Mustang byl zase ve formě,
ačkoli byl opět menší a pod jeho kapotou se toho moc nezměnilo. Hned první
rok si jej však pořídilo přes 330 000 zákazníků. K již zmíněným motorům
přibyla záhy dokonce varianta čtyřválce 2,3 l přeplňovaná turbodmychadlem.
Ke specialitám těchto Mustangů patřily nárazníky vyrobené z probarvených
termoplastů, které se při drobnější kolizi zdeformovaly a po několika
vteřinách bez poškození opět vrátily do svého původního tvaru. V roce 1982
se po deseti letech opět objevila otevřená verze Convertible, ale
především varianta GT s osmiválcem vyladěným téměř na 160 koní. I když to
pořád ještě nebyl vůz, který by si asi Steve McQueen vybral pro stíhání
svých soupeřů, Mustang byl na dobré cestě. Tato varianta byla vybavena
pětistupňovou převodovkou s manuálním řazením. Rok nato však přibyla
varianta SVO s upraveným přeplňovaným čtyřválcem dosahujícím výkonu 175
koní. Bohužel to bylo přesně tolik jako u nové verze pětilitrového
osmiválce, který samozřejmě nabízel větší točivý moment a podstatně
klidnější chod. Mustang SVO se však nevzdával. Pro rok 1985 z jeho útrob
vykřesali přes 205 koní, ale konec jeho výroby to již neodvrátilo. 225
koní, to byl výkon, který podával osvědčený motor V8 5,0 l pod kapotou
Mustangu GT v roce 1987. Podle mnohých to byl nejlepší Mustang od dob
někdejších sérií Boss z konce šedesátých let. V tomto roce také prošel
Mustang faceliftem, který mu mimo jiné vtisknul do přídě nové velkoplošné
reflektory spojené s blinkry zasahujícími do blatníků. Zepředu proto
vzdáleně připomíná evropský Ford Sierra, modernizovaný v témže roce. Pokud
je vám bílý Mustang Convertible povědomý, i on si zahrál v několika
známých filmech a seriálech. Za všechny vzpomeňme například i v Česku
populární seriál Jake a tlusťoch.
Ford Mustang IV
Koncem
roku 1993 byla představena v pořadí již čtvrtá generace modelu Mustang,
která se odvolávala na první verzi z roku 1964 alespoň několika
designérskými prvky, jako byly trojité zadní svítilny či symetricky
tvarovaná palubní deska. Místo čtyřválce 2,3 l se stal základní pohonnou
jednotkou šestiválec 3,8 l V6 s rozvodem OHV, výkonem 153 koní a točivým
momentem vrcholícím hodnotou 292 Nm. Silnější variantu představoval zprvu
původní motor 5,0 l s rozvodem OHV, výkonem 220 koní a točivým momentem až
387 Nm, který však byl s koncem roku 1995 nahrazen moderním motorem V8 OHC.
Ten ze zdvihového objemu jen 4,6l poskytoval o něco lepší výkonové
parametry, ale především měkčí chod, snížené emise a nižší spotřebu
paliva. Mustang Cobra SVT (Special Vehicle Team) měl pod kapotou tentýž
motor, ale osazený dvojicí vačkových hřídelí. 310 koní pod kapotou tomuto
vozu umožňovalo zrychlení z 0 na 100 klm/h za 5,9 s a dosažení rychlosti
téměř 250 km/h. Cobra SVT byla k dostání výhradně s pětistupňovou ručně
řazenou převodovkou Borg-Warner T45. Není snad třeba připomínat, že i
tentokrát šlo o sportovní vůz 2+2 s poháněnou zadní nápravou. Ford Mustang
IV dosáhl svého vrcholu v limitované, třísetkusové sérii z roku 2001
nazvané výstižně Cobra R. Zvětšení objemu motoru V8 2xOHC z 4,6 l na 5,4 l
přineslo zvýšení výkonu na 392 koní a točivého momentu až k 522 N.m.
Šestistupňová převodovka dovolila tomuto vozu atakovat hranici 280 km/h a
výrazně upravený podvozek pak dosáhnout příčného zrychlení přes 1 g.
Ford Mustang V
Ford
Mustang modelového roku 2005 je ve všech ohledech zcela nový a byl
představen při příležitosti čtyřicátých narozenin tohoto modelu. Při jeho
konstrukci se však jeho tvůrci chtěli maximálně přiblížit původnímu
Mustangu z roku 1964, a to jak po stránce celkového pojetí, tak i jeho
vzhledu a technické koncepce. Na výběr je dnes ze dvou vidlicově
uspořádaných motorů, V6 4,0 l o výkonu 200 koní a V8 4,6 l s výkonem 300
koní. Jejich nejvyšší točivý moment je 319 resp. 427 Nm. Silnější z nich
je určen pro verzi Mustang GT a je zcela nový. Nový Mustang lze oficiálně
pořídit i u nás, například prostřednictvím brněnského dealerství Ford
CARent, a to za velmi zajímavých cenových podmínek, odpovídajících řadě
Mondeo: šestiválec vás přijde asi na 750 000 Kč a osmiválec Mustang GT
stojí jen málo přes 1 milion korun. |