Zeptejte se, kdo vynalezl automobil, a leckdo odpoví, že Henry Ford. Tento názor se sice nezakládá na pravdě, nicméně nevědomky vzdává hold muži, který sice auto nevynalezl, ale tím, že ho zpřístupnil masám, zapsal se do jejich podvědomí jako jeho objevitel. V červnu letošního roku uplyne přesně sto let, kdy spatřila světlo světa firma Ford Motor Company, která „rozhýbala“ Ameriku a stala se jedním z největších symbolů moderní doby.

 

Zasloužila se o to úspěšně realizovaná vize zakladatele automobilky, který na začátku minulého století prohlásil: "Postavím automobil pro nejširší vrstvy... , který bude tak levný..., že bude dostupný pro každého." Prostředkem k naplnění tohoto cíle se stala Ford Motor Company (FMC).

Začátky

V době, kdy se Henry Ford narodil (1863), se zformovaly tři pilíře, bez nichž byl rozvoj automobilového průmyslu nemyslitelný. Začala éra moderní hutní výroby, Ameriku protínaly první kilometry ropovodů a nedozírné dálky se zkrátily díky rozšiřující se síti železnic. Ocel, ropa a železniční doprava – to byly tři hlavní ingredience, které umožnily rozvoj automobilu. Samy o sobě by však nestačily, kdyby nebylo lidí jako Henry Ford, lidí s obrovskou odvahou, nadčasovou vizí a nezdolnou vůlí.

16. června 1903 se začal z někdejší vagónky na předměstí Detroitu ozývat čilý ruch. Aktiva nové firmy tvořilo nářadí, pár kovoobráběcích strojů, výkresy, plánky, patenty, dřevěné modely a 28 tisíc dolarů v hotovosti, které složilo dvanáct investorů. Kromě Henryho Forda k nim patřil místní obchodník s uhlím, jeho účetní, bankéř, který jim půjčoval peníze, dále sourozenci, kteří vlastnili dílnu vyrábějící motory, jeden tesař, dva právníci, majitel obchodu s galanterií a muž, který dodával větrné mlýny a vzduchové pušky. Pouhý měsíc po otevření továrny se podařilo postavit a prodat první autombil – šťastným majitelem se stal doktor E. Pfennig z Chicaga. Investoři, v té době již znervóznělí při pohledu na ztenčující se bankovní konto, které se do té doby smrsklo na pouhých 223 dolarů, si mohli oddechnout.

Za prvních patnáct měsíců vyjelo z bran někdejší vagónky na 1700 vozů Modelu „A“ a pronajaté prostory na Mack Avenue začaly praskat ve švech. V roce 1905 se firma přestěhovala do větší budovy v ulicích Piquette a Beaubien a dalšímu rozvoji nestálo nic v cestě. Do roku 1908 Henry Ford a jeho inženýři zkonstruovali devatenáct typů vozů, které pojmenovali jednoduše podle písmen abecedy – od Modelu A do Modelu S. Zřejmě nejúspěšnější byl Model N, vybavený malým lehkým čtyřválcem a prodávaný za 500 dolarů. Naopak málo sympatií vzbudil model K, šestiválcová limuzína, jejíž cena se vyšplhala až na 2500 dolarů.

Budoucnost v ohrožení

První velkou zkouškou, ohrožující samu podstatu automobilky, byl soudní spor s Georgem Seldenem, chytrákem, který si nechal v Americe patentovat "silniční lokomotivu" poháněnou spalovacím motorem. K ochraně svého patentu zformoval mocný syndikát, který za nemalé honoráře vydával licence na výrobu automobilů. Zatímco ostatní automobilky bez reptání „výpalné“ platily, Henry Ford se pustil do proslulého soudního sporu, který nakonec v roce 1911 vyhrál. Seldenův patent byl prohlášen za neplatný a velký balvan bránící rozvoji automobilového průmyslu byl odstraněn. H. Ford tím vybojoval válku nejen za sebe, ale za celý průmysl.

Model T

Bez ohledu na dlouhou a komplikovanou soudní při Fordova automobilka vzkvétala. Automobil však stále zůstával hračkou pro bohaté. Zlom přišel až s proslulým Modelem T, kterým Ford realizoval svůj sen o motorizaci Ameriky. Světlo světla spatřil 1. října 1908 a v „základu“ se prodával za 260 dolarů. Průměrná cena se pohybovala kolem 400 dolarů, ovšem to již s podstatně vyšší úrovní výbavy. Jen za první rok se vyrobilo 10 660 „téček“, čímž byl vytvořen nový rekord průmyslu. V následujících osmnácti letech si Model T našel více než 15 milionů spokojených zákazníků. Masovou výrobu umožnila Fordova revoluční idea, že lepší než stavět vůz na jednom místě je nechat dělníky vykonávat pouze jednu operaci a šasi posunovat z jednoho stanoviště na druhé. K tomu použil jednoduché ocelové lano. Ford tak objevil princip moderní pásové výroby, která umožnila, že na konci života Modelu T sjížděl z montážního pásu každých deset vteřin nový vůz!

Fordova revoluce se přenesla i do oblasti sociální. V roce 1914 H.F. vyhlásil minimální denní mzdu ve výši pěti dolarů, což byl dvojnásobek tehdejšího průměru. Dobře věděl, že čím vyšší budou mít jeho dělníci příjem, tím vyšší bude odbyt automobilů. „Snižování mezd znamená pouze snižování počtu zákazníků,“ říkával. Model T způsobil dosud nevídaný rozvoj podniku, provázený zakládáním nových výrobních závodů (Kansas City, Philadelphia, Minneapolis, Long Island City, Buffalo...), rozšiřováním sorimentu (nákladní automobily, traktory či známé čluny Eagle, proslavené v 1. světové válce) i skupováním konkurence (např. Lincoln Motor Company v roce 1922). V roce 1927 skončila výroba Modelu T a skončila tím první slavná etapa v historii Ford Motor Company

Léta (1928 – 2003)
 

Čas vyměřený Fordovu modelu T se definitivně naplnil v roce 1927. Své poslání, které mu dal do vínku jeho ideový tvůrce Henry Ford, však splnil beze zbytku. Jeho význam daleko přesáhl automobilový průmysl a zanechal nesmazatelný otisk prakticky ve všech sférách života a společnosti. Až na pár drobných inovací se Ford T koncepčně nezměnil dlouhých dvacet let. Za tu dobu však urazily dlouhou cestu konkurenční automobilky, kterým fenomenální úspěch tohoto vozu samozřejmě nedával spát.

 

Byl to především Chevrolet, přezdívaný Chevy, který se v polovině 20. let začal na Forda neúprosně dotahovat. Důvodů bylo hned několik: vyšší výkon, modernější design, lepší výbava. Chevrolet okouzlil srdce zejména nastupující, již druhé generace motoristů, které již byla "Tin Lizzie" (Plechová Lízinka, jak se "téčko" masově přezdívalo) málo.

Trh diktuje inovace

Na odbytové potíže Fordu však měla nemalý vliv i všeobecná ekomická recese. Po konjunktuře poválečných let zasáhla v roce 1920 Ameriku deprese a s ní všeobecný útlum. Ne vše bylo v éře Lízinky tak idilické, jak se s odstupem let líčilo. Pod tlakem okolností Henry Ford přitvrdil politiku vůči svým dealerům. Do terénu vysílal inspektory, kteří nemilosrdně kontrolovali každý detail provozoven a neváhali zpovídat náhodné řídiče, aby zjistili, co si o té které prodejně myslí. Prodejcům snižoval marže a pod hrozbou zrušení dealerské smlouvy je nutil k velkým odběrům i v době, kdy poptávka klesala a o vozy nebyl zájem. Své vlastní problémy s cash flow Ford přenášel na své dealery, když je nutil platit hotově při předání zboží (Michael Pollard: Henry Ford and Ford, Exley Publications, 1995)

A tak se stalo to, co se jednou stát muselo: na konci května roku 1927 se výroba Fordu T na šest měsíců zastavila, aby se ve všech továrnách obměnilo výrobní zařízení za účelem nájezdu nového typu. Tím byl Model A, Fordova odpověď na sílící poptávku po silnějších a stylisticky modernějších automobilech. První Model A opustil pásy ještě koncem roku 1927 a do roku 1931 mu přibylo na 4,5 milionu soukmenovců, vyráběných v řadě karosářských variant a také v pestré škále barev. Amerika si však žádala stále výkonnější a rychlejší vozy, a tak se roku 1932 zrodil první vidlicový osmiválec. Ford dokázal to, co řada lidí v té době považovala za nemožné – odlít blok motoru V8 v jediném kuse.

Válečná léta

V době druhé světové války byla již společnost Ford Motor Company multinacionální firmou, a tak z jejích bran vycházely jak motory pro britská letadla, tak i nákladní automobily pro Wehrmacht. Od vstupu USA do války do roku 1945, tedy za méně než tři roky, Ford vyrobil 8600 čtyřmotorových bombardérů B-24 Liberator, na 57 000 leteckých motorů a více než čtvrt milionu tanků, děl a další vojenské techniky. Iniciátorem válečné výroby byl Edsel Ford, který však v roce 1943 jako teprve devětačtyřicetiletý zemřel. Do čela společnosti se znovu postavil Henry Ford, za vydatné podpory manželky Clary a Edselovy vdovy Eleanor. Své presidenství předal nejstaršímu vnukovi Henrymu Fordovi II. v září 1945. Ten byl také po dvacet let (1960 – 1980) předsedou správní rady a až do své smrti v roce 1987 předsedou finančního výboru.

Nové úkoly

Po válce procházel Ford kritickou etapou a Henry Ford II. firmu budoval s trochou nadsázky od základů znovu. „Starý pán“ Henry Ford zemřel 7. dubna 1947 ve věku 83 let a brzy po jeho smrti se na řízení firmy začali výrazně podílet také jeho dva mladší vnukové Benson a William Clay.

V prvních poválečných letech se trh spokojil s mírně modifikovanými modely z roku 42, ovšem to nemohlo trvat věčně. V červnu 1948 byl newyorský hotel Waldorf Astoria svědkem křtu nového modelu Fordu s označením 1949, kterým Ford směle vstoupil do nové etapy své existence. Svým designem (hladké boční linie, nárazníky vestavěné do karoserie, zadní okna, která se dala otevírat) a některými technickými prvky (např. nezávislé zavěšení předních kol) vůz diktoval nový vkus i technické standardy. Více než 800 000 prodaných kusů v roce 1949 Fordu dopomohlo k tomu, aby získal zpět ztracené pozice a stal se neoddiskutovatelnou dvojkou na americké automobilové aréně.

Poválečný restrukturalizační program Henryho Forda II. měl blahodárný vliv na ekonomickou stabilitu a stal se odrazovým můstkem pro dosud nevídanou expanzi. Jejím výsledkem bylo 44 výrobních závodů, 18 montážních závodů, 32 skladů, dvě rozsáhlá testovací střediska a 13 center pro výzkum a vývoj – to vše jen v USA. Ruku v ruce s tím se rozrůstaly i Fordovy zahraniční filiálky. Vedle masového nárůstu automobilové produkce došlo k diverzifikaci do řady nových oblastí – finance, pojištění, součástky a servis, elektronika, sklo, autopůjčovny a dokonce i kosmický průmysl. Ford ovládl řadu dalších automobilových značek -Lincoln, Mercury, Mazdu, Aston Martin, Jaguar, Land Rover, Volvo. Je stoprocentním vlastníkem dceřiné společnosti Ford Credit, která je navzdory svému mládí (založena v roce 1987) světovou jedničkou v oblasti financování automobilů. Jen tato firma zaměstnává na 20 000 lidí! Další Fordova filiálka firma Hertz je zase největší světovou autopůjčovnou operující ve 140 zemích světa.

Dnešní podoba společnosti Ford Motor Company je tedy všestranným naplněním původního snu Henryho Forda, totiž vybudovat nadnárodní společnost bez hranic státních, národních, národnostních, kulturních. Ostatně už první vůz Henry Ford neprodal v roce 1903 v USA, nýbrž v Kanadě. Měřítka se však poněkud změnila. Do své druhé stovky vstupuje Ford s výrobními závody ve 30 zemích, prodejními aktivitami na více než dvou stech trzích a se zhruba 340 000 zaměstnanci. Tento neklidný kmet má tedy všechny předpoklady, aby slavil nové a nové narozeniny, překvapoval svět novými nápady a především – zpřístupňoval stále lepší vozy stále širšímu okruhu lidí na celé zeměkouli.